Nepříjemně brzo ráno se probouzíme a vyrážíme z muzejní chaty na Karu, kde dostáváme po chvíli oddechu zadání šifer. Takřka obratem odhalujeme rébusy a pár dalších šifer, až překvapivě brzy nás odváží autobus na místo startu – do Roprachtic.
Vyrážíme svěžím tempem na blízké leč bodově málo vydatné stanoviště-hasičskou zbrojnici ve Vystrkově (#1). V jejím stínu úspěšně řešíme další dvě šifry a pak ve Staré vsi nacházíme dům z fotografie (#13).
Oběd ve Vysokém nad Jizerou na náměstí, pak rychle k vlekům (#22) a kolem hřbitova k Dykově skále (#15).
Bloudíme a bloumáme lesem hledajíc krmelec(#14), nakonec ho nacházíme, ale celkem si zacházíme.
Kus cesty podél kolejí a řeky, stoupání na hrad Nístějka(#16), návrat do údolí a stoupání na druho stranu, opisujeme číslo domu (#20), pokračujeme do vesnice k lípě (#18).
Pak už krosíme rychle k cíli, nicméně je to dál, než jsme čekali, v cestě je víc údolíček, než jsme dle mapy mysleli… Pak už si jen říkáme: „Dalších 20 bodů dolů, dalších padesát bodů dolů atd.“ Poslední úsek přes louku pro jistotu běžím, dle oficiální časomíry dorážím opravdu v hodině dvanácté. Naštěstí máme ještě možnost opravit si výsledek v proměřování terénu – určit výslednici tří vektorů zadaných délkou a azimutem. A na závěr ještě snowboarding na louce…
Závěry:Každý bod dobrý,stejně končíme na krásném posledním místě ( na to jsem už s Lubošem zvyklý z drtičky).
Chválíme krásný terén a místa která jsme neznali.
Kros není rychlejší než cesta!!!